Mzdová různorodost ve světě módy: Proč jsou výrobky z Evropské unie a České republiky dražší?

Módní průmysl je svět plný stylu a inovací. Neustále se měnící trendy vyžadují reakci oděvních značek a výrobců oblečení. Tím se však dostáváme do bodu, kdy se začíná masově vytvářet oblečení, které pak mnohdy končí bez svého majitele a přiživuje myšlenku rychloobrátkové módy. Je tedy patrné, že se s módou pojí také řetězec složitých výrobních procesů, které ovlivňují ceny a mzdy. Jedním z klíčových aspektů, proti kterým bojuje udržitelná móda, jsou mzdy švadlen a výrobců oblečení v různých zemích.

Je obecně známo, že ve východních zemích, převážně pak v asijských, jsou mzdy švadlen obvykle nízké. K tomu dochází vlivem globálního trendu přesunu masové výroby, kvůli nižším nákladům, právě do těchto zemí. Oproti tomu v zemích Evropské unie, což platí i pro Českou republiku, jsou mzdy obecně několikrát vyšší, což odráží vyšší životní náklady a standard pracovních podmínek. Švadleny a výrobci oblečení mají obvykle nárok na minimální mzdu, která je u nás aktuálně 18 900,- a jsou většinou organizováni v odborech, což podporuje lepší pracovní podmínky.

Obecně se však uvádí, že průměrný plat české švadleny se pohybuje v rozmezí 23 000,- až 32 000,- za měsíc. Například v Moldavsku dostávají švadleny, dle dostupných internetových zdrojů, běžně za svou práci minimální mzdu, která  činí 2 775 MLD, což je v přepočtu zhruba 3 732,-. Podobně je na tom i Ukrajina, kde je minimální mzda 4 723 UAH, což odpovídá 4 255,-. Asi nejběžněji se bídné mzdové podmínky v textilním průmyslu pojí s Bangladéší, která je přímo rájem rychloobrátkové módy. 

Dle zprávy organizace Fair Labor Association z dubna roku 2018 patří k nejhůře placeným zaměstnancům na světě právě ti z Bangladéše, a to i přesto, že právě tato země je druhým největším producentem oblečení. Navíc více než polovina švadlen zde pracuje více než 60 hodin týdně. Za tuto práci obvykle dostávají zaplacenou opět minimální mzdu, která se pohybuje okolo 12 500 taka, což odpovídá 2 500,-. Ani Čína na tom ale není o moc lépe. Ačkoliv je největším vývozcem oblečení a módní průmysl v ní je nejvíce zastoupen, i zde švadleny dostávají tu nejnižší minimální mzdu. Ta se pohybuje okolo 1300 RMB, což odpovídá 2 760,-.

Navíc právě v těchto zemích je velkým tématem také práce dětí ve fast fashion, která je bohužel tristní realitou, která vyvstává v důsledku tlaku na levné výrobní náklady a rychlého tempa módního průmyslu. V Číně, přestože se situace postupně zlepšuje, stále existují případy neetické práce, včetně právě zmíněné práce dětí, zejména v menších továrnách. V Bangladéši, který je jedním z předních výrobců textilu pro fast fashion, jsou děti často nuceny pracovat v nebezpečných podmínkách, čímž jsou vystaveny riziku zranění a ohrožení zdraví. Mezinárodní organizace a spotřebitelé vyzývají k transparentnosti a etickému postupu firem v oděvním průmyslu, aby zajistily, že práva dětí budou respektována a chráněna.

V rámci fast fashion průmyslu je navíc často viditelný znepokojivý fenomén, kdy prodejní cena oblečení v masových a rychloobrátkových řetězcích může být srovnatelná s finální odměnou pro švadleny, které pracují v zemích Evropské unie. Tento paradox vyvolává otázky týkající se etiky a spravedlnosti v celém dodavatelském řetězci. Zatímco fast fashion řetězce zaměřené na nízké náklady často využívají levnou pracovní sílu ve východních zemích, platby za práci těm, kteří šijí oblečení v zemích EU, mohou být relativně nízké vzhledem k obrovským ziskům firem. Tato situace podtrhuje rozdíly v odměňování pracovníků po celém světě a poukazuje na potřebu transparentnosti a etického přístupu k výrobě a prodeji oděvů.

Z výše uvedených příjmů je patrné, proč musí být produkty ze západních zemí dražší. Je navíc známo, že v EU a ČR se často používají kvalitnější materiály, které dodržují přísnější standardy výroby než je tomu ve východních zemích, mezi které spadá například používání neškodlivých barev, látek a podobně. To může zvýšit náklady na výrobu, ale zároveň zajistit vyšší kvalitu produktů a výrazně menší dopad na zdraví. Dalším faktorem vyšší ceny výrobků může být také to, že se v západních zemích více hledí na design a originalitu, která souvisí s vývojem nových kolekcí. 

Celkově lze konstatovat, že dražší produkty v EU a ČR odrážejí snahu o etickou výrobu, lepší pracovní podmínky a závazek k udržitelnosti. Je to investice nejen do kvalitního oblečení, ale i do způsobu, jakým je toto oblečení vyrobeno.

Závěrem lze uvést, že právě primárně odlišnosti v mzdových a pracovních podmínkách jsou jedním z hlavních důvodů, proč jsou výrobky v západních zemích dražší. Zákazníci navíc začínají vyjadřovat stále větší zájem o etickou výrobu a udržitelnou módu, což doufejme brzy změní i dynamiku a vývoj celého textilního průmyslu do budoucnosti. Právě snaha o transparentnost a odpovědnost by v celém dodavatelském řetězci mohla přispět k rozptýlení poptávky do všech koutů světa a tím pádem k lepším pracovním podmínkám a více spravedlivým mzdám i pro pracovníky.